Všem krásné a klidné svátky!

Linear fracture je postavena na základech polymetrie a polyrytmu. Jsou to vrstvy, které běží vedle sebe, ale málokdy se skutečně potkají v jednom bodě.

Do téhle rytmické skládačky jsem přimíchal barvy synthwavu - ty nostalgické, analogové textury, které nám připomínají něco známého. Ale místo toho, aby vás skladba kolébala v jistotě osmdesátkového beatu, neustále vás nutí hledat pevnou půdu pod nohama.

Tohle je můj shit. 100% Red.Neck.Digital.

Hledal jsem ten moment, kdy zvuk přestane být jen stopou v DAW a začne se skutečně hýbat. Výsledek? Coming Through teď doslova plave mezi kanály. U hlavní melodické linky schválně nepoznáte, kde končí jeden bar a začíná druhý – všechno se to slévá v jeden organický celek.

Žádný zbytečný balast, jen energie na pomezí Synthwave a Techno subžánrů.

Je to ten moment, kdy se díváte na horizont a nejste si jistí, jestli se svět hýbe, nebo jestli se jen propadáte hlouběji do vlastních myšlenek. Chtěl jsem zachytit ten zvláštní klid, který cítíte uprostřed chaosu. Ten moment, kdy víte, že se trefíte do toho správného okamžiku a všechno zas bude dobrý.

V tomhle tracku nejsou žádné barvy, jen odstíny šedé a černé. Je to masivní stěna zvuku, která se pod vámi neustále drolí, ale nikdy vás nenechá úplně spadnout.

Parallax je Soundtrack pro noci, které nechcete skončit, a pro rána, na která nejste připraveni.

Místo toho, abych si lehl, sedl jsem k počítači. Tenhle track, Benthic Suffocation, je přímým otiskem toho stavu.

Není to útok na uši. Je to ten moment, kdy se potopíte pod hladinu, zvuky světa tam nahoře se utlumí do nečitelného dunění a vy jen cítíte ten obrovský, klidný tlak. Prázdnota, která vás obklopí a nikam netlačí.

Práh modré hodiny

Tři hodiny ráno jsou zvláštní předěl. Vesmír je v tu chvíli nejtišší, ale v hlavě je největší hluk. Je to moment, kdy končí noční euforie a nastupuje introspekce. Tenhle track je soundtrackem právě pro tenhle "threshold" - práh, přes který musíte přejít, než se noc zlomí do prvního světla.

Jinak se chápeme - v zimě je modrá hodina trochu šoupnutá. Ale to by nebylo tak poetické :D.

Moje nová věc Overdrive Paralysis je venku. Žánrově se to pohybuje na hraně minimalu a melodic techna - žádný zbytečný hluk, jen groove, synkopy a hypnotický spodek.

Celý track je postavený na myšlence vnitřního přetížení. Ten moment, kdy je vjemů tolik, že nastává paralýza, ale motor uvnitř pořád točí v červených číslech.

Enjoy.

Tenhle song vás má přesunout na chladné pláně digital landscape, něco jako Tron. Představte si nekonečný neonový horizont, kde neexistuje čas a jediným vodítkem je pulzující rytmus v dálce.

Při tvorbě jsem se tentokrát vysral na složité efekty a vsadil na čistotu. Celý track stojí na synkopované base, která dává kopáku prostor dýchat, aniž bych musel použít jediný sidechain kompresor.

Tak si nasaďte sluchátka a pojďte se se mnou ztratit v prázdnotě. Void Runner je venku.

Celý track je postavený v G minor, což je tónina, která mi k té víkendové atmosféře seděla nejvíc - má v sobě určitý klid, ale i hloubku.

Není to žádné velké umění, spíš takový zvukový záznam jednoho víkendu a test toho, co se dá vyždímat z pár synťáků a jednoho nápadu. Minimal house v té nejčistší podobě - prostě výstup z bodu A do bodu B.

Je to zvuk digitální prázdnoty - chladný a neochvějný.

Drifting Away. Je to o stavech na hraně příčetnosti a o světle, které se nakonec někde vynoří a bezpečně mě dovede domů.

Tohle je můj pokus o deep house. Začínám si ve své muzice všímat určitého rukopisu a to se mi líbí. Pořídil jsem si taky nový softwarový synth a těším se, co spolu brzy vytvoříme.

Opatrujte se a see you soon.

Vyzkoušel jsem si na něm nějaké nové techniky jako je třeba sidechained kompresor a taktéž jsem si zkusil přechod do příbuzné tóniny. 21. století je neuvěřitelná doba - z YouTube se člověk naučí úplně vše a se zbytkem mu poradí Geminy.

Dost keců, tady to je:

Na závěr si neodpustím pár slov k Lisabonu jako doplnění fotek. O tom městě jsem vždy slýchal jako o nádherném místě. Po mém příjezdu jsem bohužel nic takového nenašel. Bezdomovci, žebráci, zápach moči.

Třeba konkrétně pro mě to paradoxně dělá z Lisabonu trochu více fotogenické město, jelikož se vyžívám v ošklivých věcech. Ale jel bych tam za jinou zábavou? Spíš ne.

Na závěr je třeba si přiznat, že nějak takhle vypadá každé velké město. Ale tady jsem to prostě nějak… nečekal.

I tak jsem za tu zkušenost rád.

Vlastně ani nevím, co to je. Možná nějaký cyberwave? Deep house? Netuším a seru na to. Je to věc, co mě bavila dělat. A muzika je přesně o tom.

Není to vůbec o tom, že bychom se při práci měli flákat a nechat makat stroje. Je to o tom, že musíme dělat víc a že si musíme přestat odpírat pomoc.

A není to jen programování. Dělám hromadu kreativních věcí ve svém osobním životě a i tenhle svět se nenávratně změnil.

Nic z toho bych před rokem nenapsal. Ale tíha situace udělala svoje. Staromilství je cesta do záhuby.

Víte, do teď mi vlastně nevadilo všechno dělat sám a iterovat. A trpět.

Ale jak člověk postupem let začne vnímat svojí smrtelnost, tak mu začne docházet, že podstoupená bolest nemá pro nezávislého pozorovatele žádnou hodnotu. A technologie mi během tohoto přerodu do opravdové dospělosti přišly naproti.

Žijeme v krásné době. Neznamená to vzdávat se nostalgie, i tam má svoje místo. Ale ekonomika času je neúprosná.

A nikdo nezná celkové množství, co má k dispozici.

Tenhle víkend jsme natáčeli pro pražskou skupinu Checkpoint a všechno si zkrátka perfektně sedlo. Těším se na výsledný klip! A tady je pár Behind The Scenes fotek, co jsem pořídil, když jsem zrovna neběhal po place.

Ale všechno bych udělal stejně. Kdyby mi zas bylo dvaadvacet, udělal bych to stejně, protože takový jsem tehdy byl.

A co teď, v roce 2025? Odpustit ostatním za věci, co jsme si napsali nebo řekli a nemysleli to zle, protože jsme tehdy prostě moc nemysleli. Ne, že by si člověk vzpomínal na konkrétní situace - spíš na tu pachuť, která občas zůstane i bez racionálního důvodu.

A odpustit hlavně sobě.

Není mi líto přátelství, která jsem ztratil. Asi jsem je musel ztratit, abych mohl dozrát - a třeba se o ně jednou pokusit znovu. Už jako jiná verze stejného člověka.