AW: Anonymní Workoholici

akorát teď bez anonymity

Dřít jako dement a nekoukat doprava ani doleva není ctnost.

Vede k tomu víc faktorů. U mnohých z nás jsou to nezpracované emoce a věčný hon za pocitem “jsem dost dobrej.” Jenže místo nalezení klidu přichází jen větší prázdnota. Nikdy toho totiž není dost. A existují místa, která jsou pastí na náš “druh.” A ani tam není sebevětší oběť “dost.”

Svět se nakonec změní v barevnou čmouhu. Dítě slaví desáté narozeniny a vy nechápete, kdy stihlo vyrůst. Žena má první šediny... Ráno se vám hůř vstává z postele, ale ten program v hlavě zůstává stejný: “Dneska tomu dám zase 200 %.”

Je to zkurvená nemoc, nic k obdivu. Nedostal jsem se do toho stavu sám, ale jsem obyčejnej feťák. Feťák na výkonu.

Já se už nezměním. Do smrti na sebe musím dávat pozor, abych zase neulít. Ale přestaňme prostě velebit magory, co kvůli výkonu už dávno zapomněli, kým jsou.