Lipnice nad Sázavou v dodávce
Od kámoše jsem si včera vypůjčil dodávku a vyrazil si někam užít trochu samoty. Původně jsem plánoval Krušnohoří, ale kvůli dnešnímu focení jsem musel trochu zoptimalizovat plány. Takže jsem si vybral mou oblíbenou Vysočinu a vypravil jsem se do místa, kde už jsem byl asi pětkrát. Odjel jsem do Lipnice nad Sázavou.
Tohle místo mě něčím hrozně přitahuje. Příroda je tam děravá jako ementál a téměř na každém kroku spatříte nějakou připomínku těžby. Kromě toho jsou některé z těchto pozůstatků použity jako národní památník odposlechu, což jsou skalní reliéfy ztvárňující ústa, ucho a oči.
Památník je to vskutku nádherný v každé roční období. Jestli podle mě však v nějakém ročním období jeho krása vyniká, tak to bude pravděpodobně zima. Když jsem ho viděl poprvé, tak všechny lomy byly zamrzlé a blížila se vánice. Všechno to působilo nepopsatelně temně a nádherně. Možná i kvůli této speciální první návštěvě jsem si k tomuto místu vytvořil silné pouto a pořád se sem vracím.
V každém případě památník není to jediné, kam se v okolí Lipnice můžete podívat. Jak už jsem řekl - je to tam děravé jak ementál. V hustých lesích můžete nahlédnout do hromady dalších lomů a některé z nich jsou dokonce obydlené.
Při své obchůzce lomů jsem promokl až na kost, ale procházku jsem si vážně užil. Nicméně jsem si nevzal náhradní oblečení, a tak jsem musel nasednout do dodávky a dojet se domů převléknout.
A když jsem se vrátil do Lipnice, tak byl čas jít spát. Chystal jsem se totiž ráno vstát na zlatou hodinku, takže času nebylo na zbyt.
Z ranních fotek jsem nakonec nic nevybral, ale jedno vám řeknu - celý tenhle krátký výlet byla neskutečná jízda. Vysočina mě sice vytrestala deštěm, ale budu na to všechno hodně dlouho vzpomínat.