První clayování

Poslední přečtený kousek literatury mi dodal odvahu to konečně zkusit. A nebo mě k tomu spíš donutilo auto, z kterého už asfalt žádná chemie nedostane. A v neposlední řadě - z horeček zůstal už jen kašlík.

Takže jsem Vitaru pořádně umyl a pustil se do práce.

Na svoje dobrodružství jsem si zvolil clay sponge společně s lubráčem. Vím že by to šlo dělat i šamponem, ale třeba se k tomu po vyplácání první lahvičky Auto Finesse Glide také dostanu. Teď mám prostě další lahvičku, z které může mít žena radost (momentálně zabírám docela velký kus špajzu, ale mytí jejího vozu udržuje status quo). Ačkoliv na webu umyem, kde jsem to pořídil, píšou něco o ředění, tak jsem se při první aplikaci řídil zkušenostmi s lubrikováním a namazal raději o něco více, než by bylo třeba nutné 😂

Pustil jsem se do těch nejhorších míst, abych mohl rychle posoudit výsledek. Nemusím asi extra vysvětlovat, proč je to spodní třetina předních dveří, že?

Úplně v první chvíli jsem si říkal, že je ta houbička nějaký aušus. Asfalt vůbec nemizel. Ale jemně jsem houbičku šoupal dál a najednou to začalo mizet. A houbička dokonce šustí jako opravdický clay! A pak šustit přestala! Je to přesně jako ve vzdělávacích materiálech.

Hustý!

V každém případě, pracoval jsem po západu slunce a musel jsem si pomoci umělým zdrojem světla, abych zhodnotil vliv na lak. Proto jsem raději udělal jen malý kousek a zítra kouknu pod světlem přirozeným. Zatím se však zdá, že to na laku není vůbec poznat. Žádné nové mikro škrábance.

Jestli všechno půjde podle plánu, tak příště rovnou očistím celý vůz.